Aktuální data agentury STEM ukazují, že pracovní stres se stal běžnou součástí života většiny zaměstnaných Čechů. S negativními dopady vysokého pracovního vypětí na své duševní zdraví či soukromý život se potýká výrazná část tuzemské populace, přičemž nejzranitelnější skupinou jsou mladí pracovníci.
Rozsah problému: Vyčerpání jako norma
Podle reprezentativního průzkumu společnosti STEM, který proběhl v červnu 2026 mezi 1 352 respondenty, označilo svou práci za stresující 72 % zaměstnaných osob [1, 2]. Data rovněž ilustrují vysokou míru únavy spojenou s výkonem povolání: 76 % dotázaných uvedlo, že se z práce cítí minimálně občas vyčerpáno [1]. Závažnost situace podtrhuje fakt, že více než třetina zaměstnanců pociťuje vyčerpání z práce často nebo dokonce neustále [2].
Střet pracovního a soukromého života
Pracovní vytížení se negativně promítá i do mimopracovního života. Téměř polovina (49 %) respondentů přiznala, že jim nároky kladené zaměstnavatelem alespoň občas narušují soukromý život [1, 3]. Zatímco u přibližně 30 % zaměstnanců dochází ke kolizi pouze příležitostně, u pětiny dotázaných je tento zásah vnímán jako výrazný [1].
Dostupná data poukazují na významné rozdíly napříč věkovými kategoriemi. Nejcitlivěji vnímá nesoulad mezi pracovním a osobním životem nejmladší generace ve věku 18–29 let, kde tento problém potvrzují téměř dvě třetiny dotázaných [2, 3]. Ve skupině zaměstnanců ve věku 45–59 let uvádí občasné potíže v této oblasti 41 % lidí [3].
Rizika pro firmy i systém
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) dlouhodobě upozorňuje, že intenzivní či chronický stres na pracovišti představuje významné psychosociální riziko [4]. Důsledkem může být nejen pokles výkonnosti a vyšší fluktuace, ale především negativní dopad na fyzické a duševní zdraví zaměstnanců, což v konečném důsledku vede ke zvýšené pracovní neschopnosti [4]. Odborníci se proto shodují, že firmy by měly psychosociální rizika systematicky monitorovat a aktivně řídit, namísto jejich přehlížení v rámci běžné agendy [4].
