Pořízení vlastního bydlení je v České republice dlouhodobě jednou z největších finančních překážek pro obyvatele. Aktuální data potvrzují, že Česko v dostupnosti vlastnického bydlení v rámci Evropské unie figuruje na posledním místě. Průměrný občan potřebuje na koupi bytu 13,3 hrubých ročních mezd [zdroj 1, zdroj 2].

Rekordní nároky na rozpočet domácností

Ačkoliv došlo k mírnému meziročnímu zlepšení – v předchozím období byla potřeba suma 13,6 ročních platů – situace zůstává pro většinu domácností kritická Češi chtějí bydlet ve vlastním. Dostupnost je ale nejhorší v EU. K vysoké cenové hladině přispívá růst cen nemovitostí, který v některých segmentech předstihuje tempo růstu mezd. Zatímco průměrná mzda vzrostla o 7,2 %, ceny bytů se zvýšily o 10,6 % Generace v pasti. Více než polovina mladých Čechů bydlí u rodičů. Pro 44 % respondentů výdaje na bydlení přesahují 30 % jejich celkových příjmů, přičemž u desetiny domácností tato částka překračuje polovinu měsíčního rozpočtu Češi chtějí bydlet ve vlastním. Dostupnost je ale nejhorší v EU.

Pražský trh jako bariéra pro mobilitu

Praha se v analýzách Deloitte Property Index pravidelně umisťuje mezi nejméně dostupnými evropskými metropolemi Česko má nejhůř dostupné bydlení v Evropě. Byt vyjde na třináct ročních mezd. Aktuálně je zde pro pořízení nového bytu zapotřebí 13,5 hrubých ročních mezd Česko má nejhůř dostupné bydlení v Evropě. Byt vyjde na třináct ročních mezd. Tato úroveň nákladů přímo ovlivňuje trh práce. Zaměstnanci mají omezenou možnost stěhovat se za prací do ekonomických center, což vytváří tlak na růst mezd a zvyšuje poptávku po specifických firemních benefitech, jako jsou příspěvky na bydlení či relokační balíčky [zdroj 2, zdroj 3].

Dopady na mladou generaci a trh práce

Nedostupnost vlastního bydlení má přímé sociální důsledky, zejména u mladých profesionálů. Více než polovina mladých Čechů zůstává bydlet u rodičů, což reflektuje omezenou schopnost osamostatnit se Generace v pasti. Více než polovina mladých Čechů bydlí u rodičů. Firmy jsou v tomto prostředí nuceny přehodnocovat náborové strategie. Vzhledem k tomu, že pracovní mobilita je brzděna vysokými náklady na život v regionech s vysokou poptávkou po práci, stávají se hybridní pracovní modely a práce na dálku klíčovými nástroji, jak oslovit kandidáty, kteří se nemohou za zaměstnáním fyzicky přestěhovat [zdroj 2, zdroj 3].