Česká republika dlouhodobě vykazuje nižší podíl osob s terciárním vzděláním, než je průměr vyspělých ekonomik. Zatímco v rámci zemí OECD dosahuje podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 25–64 let 42 %, v Česku je to pouze 27 %. Tento 15procentní rozdíl ovlivňuje dostupnost kvalifikovaných talentů na trhu práce [1, 2].
Mezinárodní srovnání v datech
Analýza publikovaná v rámci zprávy OECD Education at a Glance 2024 potvrzuje, že ačkoliv se vzdělanostní struktura české populace postupně mění, za průměrem členských států OECD stále zaostáváme [2]. Historická data ukazují, že rozdíl byl patrný již v minulosti; v roce 2014 činil podíl terciárně vzdělaných osob v ČR 22 % oproti 33 % v průměru OECD [4]. I přes nárůst na současných 27 % zůstává český systém v mezinárodním srovnání pod úrovní, kterou vyžaduje moderní ekonomika založená na znalostech [1, 4].
Silné stránky českého systému
Přes nižší podíl vysokoškoláků český vzdělávací systém vykazuje i specifické přednosti. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) dlouhodobě poukazuje na velmi vysoký podíl obyvatel s ukončeným vyšším sekundárním vzděláním [1]. Mezi další pozitivní ukazatele patří nízká míra nezaměstnanosti absolventů a minimální podíl mladých lidí, kteří nejsou zapojeni do vzdělávání ani pracovního procesu [2]. Tato stabilní základna středoškolsky vzdělaných pracovníků tvoří páteř české průmyslové ekonomiky [1].
Dopady na firmy a trh práce
Nedostatek vysokoškolsky vzdělaných odborníků vytváří tlak zejména na obsazování pozic vyžadujících analytické, technické a digitální kompetence [1]. Firmy na tento deficit reagují zvyšováním investic do interního vzdělávání a rekvalifikací stávajících zaměstnanců [1]. Stále častěji se také objevuje potřeba cíleného náboru expertů ze zahraničí. Pro jednotlivce naopak tato situace představuje příležitost ke kariérnímu růstu prostřednictvím celoživotního či profesního vzdělávání, které může kompenzovat chybějící akademický diplom [1].
