Spotřeba léků na duševní potíže v Česku výrazně roste. Zdravotní pojišťovny za ně v posledním roce vynaložily 3,5 miliardy korun. Zátěž v práci přitom přispívá ke zvýšené nemocnosti i syndromu vyhoření, na což reagují státní strategie i legislativa.
Rostoucí spotřeba léčiv a úskalí interpretace dat
Podle údajů Svazu zdravotních pojišťoven vzrostla spotřeba léků na duševní potíže v České republice za posledních pět let o 43,5 procenta 
. Jen meziročně dosáhl tento nárůst téměř 6 procent . Zdravotní pojišťovny v posledním sledovaném roce zaplatily za tyto léky celkem 3,5 miliardy korun .
Publikované údaje však zachycují celkovou spotřebu léčiv v populaci, nikoli samotný zdravotní stav zaměstnanců 
. Z dostupných dat proto nelze přesně určit, jaký podíl na tomto nárůstu má pracovní stres, ani vyvodit přímou příčinnou souvislost mezi podmínkami na pracovišti a spotřebou léku .
Psychosociální rizika na pracovišti a syndrom vyhoření
Přestože data o lécích neměří pracovní zátěž přímo, vládní i zdravotnické materiály dlouhodobě poukazují na to, že pracovní prostředí má na psychické zdraví zásadní vliv. Státní zdravotní ústav (SZÚ) i Národní akční plán pro duševní zdraví 2026–2030 definují řadu psychosociálních rizik 
. Mezi hlavním faktory patří nadměrné množství práce, nejasná zadání, nízká možnost rozhodování, nejistota zaměstnání, nefunkční komunikace, nedostatek podpory ze strany kolegů či vedení a také obtěžování nebo šikana .
Stresová zátěž v zaměstnání podle vládního plánu souvisí s vyšší pracovní neschopností a s předčasnými odchody do důchodu . Významným tématem je rovněž syndrom vyhoření. Metodika Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) s odkazem na psychiatrické studie uvádí, že syndromem vyhoření se cítí být ohroženo 36 procent osob a 20 procent již vykazuje jeho příznaky 
. Z legislativního hlediska se však syndrom vyhoření v Česku zatím nepovažuje za nemoc z povolání .
Povinnosti zaměstnavatelů a možnosti prevence
Péče o duševní zdraví na pracovišti má již vytyčený právní i strategický rámec. Novela zákoníku práce účinná od 1. srpna 2017 uložila zaměstnavatelům povinnost předcházet rizikům stresu spojeného s prací, jakož i násilí a obtěžování na pracovišti . Schválený Národní akční plán pro duševní zdraví 2026–2030 navíc doporučuje monitorovat a rozvíjet systematické programy podpory duševního zdraví přímo v pracovním prostředí .
Podle doporučení SZÚ a vládních materiálů by se prevence měla zaměřovat na vytvoření bezpečného a podporujícího prostředí . Klíčová je podpora ze strany nadřízených, otevřená komunikace, rozvoj psychohygieny a budování psychické odolnosti . Součástí firemních programů bývá také zpřístupnění odborné pomoci a psychoterapie pro zaměstnance, kteří se ocitnou v náročné životní či pracovní situaci .